Zajímavý text. Jestli dobře rozumím, tak říkáš: Dokud budou učitelé říkat, jací jsou chudáci, budou vnímáni okolím jako chudáci. Když začnou říkat, že mají povolání, které jim lze z řady důvodů závidět, tak začnou být vnímáni jako lidé, kteří si svým vzděláním a významem vykonávané práce zasloužili povolání, které jim lze závidět z řady důvodů – jistota platu, profesní autonomie, pružnost v části pracovní doby atd.
Problémy mohou být v tom, že v české společnosti se nenosí říci: jsem úspěšný a mám práci s řadou zasloužených výhod, ale sluší se fňukat. A dále: existuje zde skupina lidí, kteří své potřeby existenční a/nebo existenciální uspokojují tím, že utvrzují učitele v tom, jak jsou na tom špatně hmotně (např. odboráři), anebo jak nedůstojná práce by byla řídit se třeba podle osnov (část reformátorů).

Na rozdíl od Tebe vkládám míň nadějí do standardu procesu a víc bych věřit na standard výkonu (evaluační standardy). O. Hausenblas tuším definoval standardy (výkonu, tedy třeba ČJ a M) jako spravedlivá očekávání. Spravedlivá vůči žákovi, ale i vůči učiteli, myslím. Věřím, že standardy by mohly učiteli, který učí běžné děti, dát v nejistotě profese jistotu, že zvládl, co zvládnout má, a přitom mu nechat hodně volnou ruku v tom, jak toho dosáhne.

Řada diskutujících zde na EDUinu ji zde vyjadřuje zhruba takto: „Dělal(a) bych svou práci mnohem raději, kdybych se mohl(a) zbavit těch příšerných žáků!“
… Samotná vazba „zbavit se jich“ zjevně souvisí s tím, o čem píšete v kategorii „sounáležitost“. Pokud to znamená „vystrnadit je jinam“, jde o docela zvláštní velmi nekolegiální postoj: „Já budu v suchu, a (neznámý) kolega či kolegyně ať si to vyřeší po svém!“ .

Pane Botlík, fascinuje mě Vaše odvaha lhát. V žádném diskusním příspěvku od učitele jsem tu nikdy nečetl nic tak stupidního – zbavit se příšerného žáka jeho vystrnaděním do třídy ke kolegovi, jak píšete. Můžete uvést, odkud čerpáte?
Pokud je to další Vaše obvyklá manipulace čtenáři a vulgarizace myšlenek jiných lidí, a to nejhnusnějším možným způsobem, tak, abyste co nejvíc ublížil a pošpinil, pak mě to ovšem nepřekvapí.

Jasně že žádný učitel není nadšen, má-li ve třídě pracovat s desítkou nevychovaných a neukázněných žáků, kteří nerespektují téměř žádná pravidla a jejichž cílem pobytu ve škole je všemožně vyvádět, kteří neakceptují žádné možnosti vtažení do sebezajímavější výuky a jimž je největším potěšením rušit při práci ostatní. Často se takoví žáci zaštiťují bohatstvím nebo politickou mocí svých rodičů. Ale nikdo přece neřekne – dejte ho pryč, ať mě ho ředitel zbaví. Zmizet by měl tento jev z celkové výchovy, ze školského prostředí, ale i z rodin. Ten žák za své chování ani tak nemůže, to my dospělí jsme selhali – jenže odpovědnost a řešení si vylíže jen a jedině učitel. Toto ať zmizí, ne ten žák.

Pánové,
v poslední době nestíhám kvůli pracovními a osobnímu vytížení diskusi na EDUinu. Přesto jsem si příspěvek Dominika Dvořáka přečetla – a velmi mě zaujal.Tím se omlouvám všem dalším debatérům, pokud budu přehlížet jejich argumenty či na ně nereagovat.
Ráda bych vnesla do diskuze krapet ženského praktického pohledu – když dovolíte.Asi Vaše odborné argumenty trošku uzemním, i za to se omlouvám 🙂 Zcela respektuji, pokud se mnou nebudete souhlasit; jen mě prosím omluvte v případě, že již nestihnu odepsat…
Předem prosím přijměte mé prohlášení, že své studenty naprosto respektuji jako originální lidské bytosti; práce s nimi mě baví a nepatřím k těm, kteří hořekují nad tím, jak jsou nemožní (mimochodem předevčírem jsem se setkala s podobným typem kantorky jako jsem já; neučí však na prestižním gymnáziu, nýbrž na učňáku :-)) Tak tedy:
K potřebám bezpečí: Ano, učitelé se často cítí ohroženi. Oni totiž čelí jakýmsi očekáváním ze strany vedení, rodičů i dětí. Já bych nahradila slovo „vysokým“ slovem „zjednodušeným“. Ze strany vedení to funguje tak, že zásadně musíte vynikat v nějaké tabulce či grafu. Hořekování nad faktem, že někdy obdržíte třídu disponovanou (protože se do ní dostal třeba každý třetí uchazeč) a někdy máte „posbíráno“ napříč všemi uchazeči, protože jich byl nedostatek, u nikoho neobstojí. Neobstojí ani fakt, že časová dotace Vašeho poředmětu je prostě jiná (menší) než časová dotace stejného předmětu na jiné škole. Jistě pochopíte, že se v třídách různě disponovaných vyučuje přece jenom jinak a že výsledky nejsou srovnatelné. Občas Vám vysvitne naděje v tom, že se začínají dělat vstupní testy studijních předpokladů a vstupní testy v rámci jednotlivých oborů, takže se můžete utěšovat tím, že u se u výstupních testů bude řešit „přidaná hodnota“ – tedy jak studenti pokročili ve vědění a jak na sobě zapracovali…Nicméně pro kantora z toho plyne jediný fakt – je neustále na pranýři. Je jedno, co má za sebou a jakých úspěchů předtím dosáhl. Musí SPLNIT OČEKÁVÁNÍ (ó jaká podobnost s pravidly CERMATu při hodnocení maturitních slohových prací! Vždyť realita je přece daleko složitější!) Ze strany rodičů převažují stereotypy – kantor má být tvrdý a nekompromisní ( protože jen tak naučí, byť učí děti blbosti.). A studentská očekávání? Ty by měl dobrý kantor zvládnout.Často mluvím se studenty o motivaci vnitřní – tedy o té, kde cílem je porozumět problému, nikoliv dostat jedničku z toho, co se jim podaří opsat.Věřte, že rozumí. A často se stane, že náladu ve třídě mění studenti, kteří se vrátili ze zahraničních stáží…
Další potřeba – potřeba sebeúcty. Jistě, ovšem já to vnímám jako typicky český problém. Nevím, jestli je v pořádku v našich vodách být dobrý a v něčem vynikat. Já si myslím, že vynikám (pro svou školu jsem získala v rámci svého oboru velice prestižní ocenění), nicméně, v českých podmínkách je to pravděpodobně úplně jedno – nebo spíš je to mínus 🙂
Dále čtu ve Vašem článku, že by si měl učitel pěstovat horizontální kariéru; pro ni není důležitý koncept podřízenosti/nadřazenosti, jde o uplatnění odbornosti. Stoprocentně souhlasím. A to žádnou Vámi jmenovanou „funkci“ nemám :-). Já si z gymnaziálních studií pamatuju kantory, kteří byli skutečnými odborníky. Jsem šťastná, když studenty nadchnu pro svůj obor; pro kantora je to myslím obrovský motivační motor.Dnes se však prostor učitelského působení rozšiřuje ještě dále. Posláním se naše povolání opravdu stává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že strávíte opravdu velmi podstatnou část dne s
lidskými bytostmi, které mají své problémy a Vy s nimi trávíte docela podstatnou část dne…V té chvíli je nakonec paradoxně lhostejné, jak velmi jste odborně disponován, podstatou je ochota pracovat na někom jiném, pomáhat mu.
Nevím, jak zvýšit atraktivitu učitelské práce. Musel by se totiž změnit postoj společnosti k učitelům. Ještě dnes slyším výtky týkající se pracovní doby či dvou měsíců prázdnin. Nemám sílu někomu vyvracet, že to není pravda, že jsem například dnes celý den opravovala písemky a chystala projekty. Nemám sílu se prát s rodiči, kteří svým dětem tvrdí, že učitelka je zaručeně blbá. Chtěla bych však říct celé společnosti, že se příšerně plete, když tomuto stavu nefandí. Nejde o nic míň než o naše děti. Jako matka netuším, co by mohlo být větší motivací ke spolupráci…
Všem pěkný večer a taktéž omluvu za poněkud emocionální příspěvek:-) Lenka Dohnalová

Pane Nový,

na těchto stránkách se od jara diskutuje o státní maturitě. Celá řada diskutujících zde vyjádřila naději, že tato zkouška konečně způsobí odliv žáků (které jsem v později rozvedené zkratce označil za „příšerné“) z maturitních oborů do nematuritních. Nemůžu sice dokázat, že mezi těmito diskutujícími bylo mnoho učitelů, protože jejich skutečnou identitu neznám, ale vycházím z toho, že mnozí z nich se za učitele sami označili. Podle dosavadních výsledků státní maturity soudím, že by šlo ročně o nejméně 10 tisíc až 20 tisíc žáků, což je počet pohybující se mezi desetinou a pětinou populačního ročníku.

Dělal jsem si čárky, kolik z těchto učitelů si položilo otázku, zda se na nezdaru podobně neúspěšných žáků aspoň zčásti nepodílela škola (a že by se tedy školství mělo starat o nápravu). Nebo otázku, zda není potřeba tyto žáky — i když by se na jejich škole v budoucnu neobjevili — něco důležitého naučit, neboť jinak jim to bude v životě chybět. Těch čárek bylo asi pět.

Interpretace, že učitelé chtějí příšerné žáky vystrnadit na stejné škole do třídy ke kolegovi či kolegyni, je pouze Vaše. Ani to ovšem nebylo ještě nedávno nic neobvyklého: na mnoha základních školách s více paralelkami v ročníku měnili v průběhu školní docházky složení tříd tak, aby se v „áčku“ postupně sešly nejnadanější děti. Podobná praxe má samozřejmě svá pro a proti — nicméně například v Dánsku ji zakazuje zákon.

Mé tvrzení o nekolegialitě je implikací (Pokud to znamená „vystrnadit je jinam“). Nechával jsem totiž panu Křístkovi prostor, aby se sám vyjádřil také k jiným cestám, jak se učitelé chtějí „zbavit“ příšerných žáků. Například zavedením dalších zkoušek na nižších úrovních, resp. hrozbou, že u nich žáci neuspějí. Nebo převedením žáka do základní školy praktické, i když tomu neodpovídá jeho intelektová úroveň (možná se ty školy dnes už jmenují jinak — tyhle detaily nesleduji).

Ani to nepokládám z řady důvodů za šťastné, ale budu rozumět tomu, když Vás naštvu i tímto svým názorem.

Jak zatraktivnit povolání učitele? Budeme na sebe všichni hodní. 🙂

Vážení,
bylo tady již vyřčeno spousta skvělých myšlenek… dnes jsem zaslechla o zvýšení platů poslanců o 10000 Kč a naopak snížení rozpočtu MŠMT v oblasti platů učitelů o 0,5mld Kč …. nejde o peníze, ale o to , jak si naše vláda a následně i veřejnost váží vzdělání … ona totiž ta vážnost nikdy a nikým z vedení našeho státu žádným způsobem ani vyřčena nebyla, stále vlastně o nic nejde…. takto se k tomu určitě ve Finsku nestaví. A motivace pro učitele opravdu už skoro žádná není a za chvíli to dopadne jako v Estonsku, kde udajně dle výše uvedených informací musí učitelé mít další práci, aby se uživili. V řadě případů už to tak je teď. Takže v samém finále je to zase o penězích…. bohužel !!!

Jen k několika bodům z textu autora:
Přijde mi, že většinou tu spíše nenabízíte reflexi a řešení stavu českého školství, ale spíše nabádate, jak uspořádat nedělní výlet na Jupiter. Většina ze zde uváděných argumentů je mimo realitu české školy. Důstojné platové ohodnocení učitele je základ, kterým vše musí započít. Mantra o krizi a šetření je jen chabou náplastí na skutečnost, že na systematickou podporu vzdělanosti se v ČR již několik let úmyslně kašle. Smiřovat se s jakýmsi chimerickým průměrem platů a tzv. jistotou je již v současné době neaktuální. Další avizované škrty pro 15-20% učitelů mohou v brzké době znamenat ztrátu pracovního místa. Pro ty zbylé je vyslán jasný signál: lze Vám plat dále snížit…nová „tabulka“ to umožňuje. Navíc učitel skutečně není manažer vzdělávání. To, že se v textu nehovoří o vzdělanosti, ale jen o vzdělávání je více než symbolické. Osobně se z učení raduji,popularizací oboru ve formě přednášek i publikování doslova žiji, ale to neznamená, že musím jako flagelant trpně jásat nad tím, jak je v ČR školství podfinancováno. To je opravdu něco zcela odlišného. Situace je vážná, může však být i hůře.